Vždycky jsem si říkala, že budu mít nějaké lepší vzdělání, protože mě učení velmi bavilo. A pokud vás učení hodně baví, tak je taky velká pravděpodobnost, že si uděláte taky lepší a vysoké vzdělání. Navíc já jsem k tomu měla buňky a předpoklady. Tedy vím, že se na vzdělání nejdou udělat nějaké buňky, ale jak už to, tak bývá, mí rodiče mají vysoké školy, tak většinou jejich děti je mají taky. A moje maminka pracovala na právnické fakultě a můj otec taky. Taky musím říct, že mi otec a taky moje máma si vždycky dávali záležet na kvalitním vzdělání, a proto se oba dva taky potkali na právnické fakultě, když oba dva studovali. Musím říct, že to byl opravdu ukázkový pár.
Byl to takový zamilovaný pár, že se spolu dokonce i učili a chodili spolu na různé přednášky. Taky spolu chodili na různé zábavy, ale vzdělání bylo u nich na prvním místě. A to šlo taky vidět. Na vysoké škole byli oba dva premianti a musím říct, že jejich rodiče určitě na ně byli velmi pyšní, protože znám hodně lidí, kteří když spolu začali chodit, tak se na školu vybodli.
Vůbec je nezajímala škola, ale zajímali se jeden o druhého. Což já ale sice chápu, ale vzdělání je také velmi důležité. Proto jsem si řekla, že mě žádný kluk nepřekazí mé vzdělání. A víte, jak to nakonec dopadlo? Samozřejmě, že mi můj přítel překazilo vzdělání. Tedy on to nechtěl, akorát já jsem byla tak zamilovaná, že jsem se zapomínala učit. Nakonec tedy mám jenom maturitu. Maminka sice z toho byla nešťastná, ale pochopila to. Nyní už jsem dospělá a dělám si dálkové nástavbu na vyšší odbornou školu a jsem za to ráda. A jsem ráda, že maminku a tatínka to potěšilo. Myslím, že se budu hodně snažit, protože vzdělání chci mít. A taky jsem si řekla, že se budu hodně snažit. A vy jste na tom se vzděláním jak? Je pro vás důležité nebo se těšíte do zaměstnání?